VÍME, CO VÍME?
V 19. století byli přední vědci přesvědčeni, že v podstatě vše co bylo možné vyzkoumat, už je vyzkoumáno , a že lidská touha po objevování by se měla odpoutat od přírodovědeckých disciplín a věnovat se krásným uměním a filozofii. Stále ještě otevřené ,,nepatrné nejasnosti", jako je podstata gravitace nebo způsob fungování mozku, měly být brzo odstraněny. Sotva si lze představit chybnější odhad. Protože jsme přece jen přírodní vědy ještě neodložili ad acta, vlastníme dnes poznatky, které by byly pro vědce minulého století nepředstavitelné. Získali jsme takový náhled na prostor a čas i na tajemství života, který staví na hlavu všechny ,,klasické vědy" - a přitom v podstatě pouze víme, že jsme od ,,rovnice světa", kterou ještě před pár desetiletími viděli badatelé na dosth, vzdálení více než kdy předtím. A víme, že svět o kterém věříme, že ho poznáváme, je jen odleskem skryté ,,reality", která provždy překračuje schopnosti lidské představivosti a kteru lze alespoň přibližně popsat pouze abstraktním jazykem matematiky.
TRHLINY V OPONĚ ČASU
