BÝT POHŘBEN ZAŽIVA, TO PATŘÍ K TĚM NEJSTRAŠLIVĚJŠÍM NOČNÍM MŮRÁM. PO STALETÍ SE LIDÉ POKOUŠELI TOMUTO OSUDU PŘEDEJÍT. NECHÁVALI SE SPÁLI, ŽÁDALI, ABY JEJICH SRDCE BYLO PROBODNUTO, INSTALOVALI DO SVÝCH RAKVÍ A HROBEK RAFINOVANÉ POPLAŠNÉ SYSTÉMY. TEPRVE MODERNÍ MEDICÍNA DOKÁZALA UČINIT TÉTO HRŮZE KONEC. ALE NE VŽDY A VŠUDE...
V prastarém městečku Camerino v Itálii pracovalo několik parapsychologů v létě roku 1950 s místním médiem jménem Maria Bocca. Sezení probíhalo jako tisíce jiných. Médium bylo v transu, mumlalo nesouvislé věty a chovalo se jako všechna ,,kontaktní média". Náhle došlo ke ,,spojení". Hlásila se jistá Rosa Menichelliová. Její kolébka stála v Castel-Raimondo, vzdáleném asi šest mil, její úmrtní lože však bylo v Camerinu. Na hřbitově v Camerinu ji - jak zněla její otřesná zpráva - pohřbili za živa a ona si nyní přála exhumaci, aby jiní byli její strašlivé zkušenosti ušetřeni. Příšerná historka, ale žádná vyjímka v záplavě dokumentovaných zpráv z onoho světa. Až dosud ne.
Mezi přítomnými na seanci byl také dr. Guiseppe Stoppolini, rofesor anatomie na univerzitě v Camerinu, lékař a psycholog s meinárodní pověstí, který obdržel už mnoho poct a vyznamenání. Úřady bezodkladně vyhověly žádost tohoto výnamného lékaře o exhumaci rosy Menichelliové, provdané Spadoniové. Nemocniční spisy ukázaly, že nešťastnice zemřela ve věku pouhých 38 let dne 4. září 1939 na horečku omladnic, spojenou se srdeční slabostí a o dva dny později byla pohřbena na místním hřbitově, hrob 10, řada 47. Prof. dr. Stoppolini chtěl mít absolutní jistotu, a proto přizval místní úřady. Společně s dr. Mateo Marcellem z camerinské zdravotní komory, patologem dr. Alfredem Peschem, třemi zástupci úřadů a fotografem S. Manfrinim se zúčastnil otevření hrobu.
Obsah rakve byl otřesný. Poloha mrtvoly prozrazovala strašlivý smrtelný zápas. Rosa Menichelliová byla s naprostou jistotou pohřbena v kómatu. To bylo něco pro noviny. Současně zahájená kampaň dr. Stoppoliniho za povinné balzamování mrtvol měla úspěch. Mnoho italských obcí změnilo svůj způsob pohřbívání, aby se takovým nešťastným případům v budoucnosti zabránilo.
Kompletně se o případu lze dočíst v oficiálních spisech a v nesčetných novinových článcích. Nebylo však možnné vyřešit otázku po prameni této informace. Připominám: pohřeb se konal v roce 1939 a seance 1950.
vitormoura@hotmail.com
(Vitor Moura, 23. 1. 2009 12:55)