PROROCTVÍ TITANICU
Do černého se bezpochyby trefil americký spisovatel Morgan Robertson, alespoň pokud jde o míru proslulosti jeho vize budoucnosti.
Narodil se roku 1861, v mládí se plavil po moři a později se stal klenotníkem v New Yorku. Když tato činnost začala ohrožovat jeho zrak, zkusil to jako spisovatel.
Uveřejnil dvě stě povídek a devět knih. Z toho jedna novela ho učinila nesmrtelným. Ne kvůli literární kvalitě nebo úspěchu, ale proto, že si vní lze přečíst nejsenzačnější detailní předpověď všech dob, černé na bílém.
Její původní název byl ,,Futility´´. Byla uveřejněna v roce 1898.
Dramaticky popisuje Robertson oslnivou první plavbu největší nejluxusnější - a především nejnbezpečnější - linkové lodi světa. A její strašný konec. Dotyčná superloď plula přes Atlantik mezi anglickým řístavem Southampton a New Yorkem, místy příliš rychle, a nalezla po srážce s ledovcem v mrazivé dubnové noci mokrý hrob ve vlnách severního Atlantiku. Chaos na palubě patří k nejvíce strhujícím líčením . Loď zápasí sse smrtí. Tváří v tvář smrti vedle sebe stojí nahý egoismus i hrdinství -a konec je strašlivý. Jen málo z 3000 cestujících přežilo, protože do 24 záchranných člunů lodi o výtlaku 75 000 tun by se nevešla ani polovina cestujících. Boj o čluny si vyžádal strašlivou daň na lidských životech.
Tolik k příběhu, o kterém Robertson později tvrdil, že při jeho psaní měl ,,astrálního spoluautora´´. To všechno by nebylo nic tak neobvyklého, kdyby luxusní loď nenesla jméno ,,Titan´´(tak také zní podtitul povídky:´´Whe Wreck Of The Titan´´).
Při svém vyjití v roce 1898 nevzbudila novela žádnou zvláštní pozornost. Po katastrofě titaniku v roce 1912, 14 let po vyjití Robertsonovy povídky, se z ní náhle stala senzace, protože někteří čtenáři na ni přece tak docela nezapomněli.
A tak jim připadal podivuhodně povědomý osud Titaniku, který při první plavbě pul příliš vysokou rychlostí a v noci 14. dubna jižně od Nového Foundlandu narazil na ledovec a vydal napospas smrti utonutím nejméně 1531 osob, neboť - kromě dalších nedbalostí - bylo na palubě příliš málo záchranných člunů (totiž 22).
V povídce i ve skutečnosti jde o největší luxusní loď světa o nejbezpečnější plavidlo (mluvilo se o ,,nepotopitelném´´ Titaniku), o první plavbu, o neopatrné navigování v nebezpečných vodách při nejvyšší rychlosti, o ledovec, o dubnovou noc v Atlantiku, o identický apokalyptický konec s velkými ztrátami na lidských životech.
Pozdější podrobné srovnání fakt a fikce vykázalo shodu, kterou lze označit , mírně řečeno, za zarážející.
TITAN TITANIC
Tonáž: 75 000 BRT 66 000 BRT
Délka lodi: 800 stop 882,5 stop
Vodotěsné oddíly: 19 16
Počet šroubů: 3 3
Počet záchranných člunů: 24 22
Počet cestujících: 3 000 2 224
Rychlost při srážce s ledovcem: 25 uzlů 23 uzlů
Chtít zde mluvit o ,,náhodných shodách´´ by znamenalo naprosto se oddat pohodlné zásadě, že nemůže existovat to, co existovat nesmí. Přitom ale, čistě teoreticky, docela dobře existovat smí.
Moderní věda je vůči aradoům, obráceným směrovkám času, přzpětně běžící kauzalitě apod. daleko tolerantnější, než se obvykle předpokládá. Už Einstein mínil , že,,... rozlišení mezi minulostí, přítomností a budoucností je nutno chápat jako iluzi...´´ a takzvaná nová fyzika jde ještě mnohem dál.
sem enstyne
(drfes, 2. 2. 2012 18:57)