Člověk-mol ze západní Virginie
Jako v klasickém filmovém hororu začala tato vlna, které se převalila jedním z amerických států, na hřbitově.
12. listopadu 1966 kopalo pět mužů poblíž Clendeninu hrob, když tu se cosi podivného sneslo z koruny jednoho stromu. Kroužilo to nad hlavami vylekaných dělníků, kteří něco podobného ještě nikdy neviděli. Ta věc nevypadala jako žádný známý pták, ale jako "hnědý muž s křídly" jak řekl svědek Kenneth Duncan z Blue Creek.
Pak to zmizelo mezi stromy.Oněch pět mužů asi minutu pozorovalo, jak to klouzavě odlétá. Asi by byli a podivného netopýřího muže zase zapomněli, kdyby se při rozhovorech v kruhu přátel neukázalo, že poletoval už i před očima, jiných lidí. Jedna žena, které bydlela u Ohia poblíž Clendeninu, musela před necelým rokem uklidňovat svého sedmiletého syna, který si nechtěl nechat vymluvit, že viděl "anděla" (muže s křídly). Samozřejmě mu nevěřila. Známe přece dětskou fantazii atd.
Žena lékaře z údolí Ohia si to v létě 1966 takto usnadnit nemohla. Na jejím dvoře ji vyvedl z míry pohled na šest stop velkou bytost, která nad ní rychle přelétla. Připomnělo jí to předimenzovaného motýla nebo mola.
Tyto případy byly jenom začátkem. V listopadu 1966 se z jednotlivých pozorování stala epidemie. Tři dny po hřbitovním výstupu "muže - mola" (Mothman), jak mezitím začal být tvor nazýván, s ním měli dlouhé setkání dva mladé páry. Paní a pan Scarberryovi a paní a pan Malletteovi projížděli oblastí, která je známá jako kraj TNT, protože se zde za druhé světové války skladovala munice a výbušniny. Tento areál leží asi sedm mil za Point Pleasant v západní Virginii. Dotyčný muž - mol měl očividně kraj TNT ve zvláštní oblibě, jak se ještě mělo ukázat.
V noci z 15 na 16 listopadu 1966 stál každopádně na okraji silnice, když oba manželské páry jely kolem. On civěl na ně a oni na něj.
"Vypadal jako muž, jenom byl daleko větší," řekl Roger Scarberry později. "Řekl bych kolem dvou metrů nebo víc. A měl na zádech složená velká křídla."
Byly to však jeho oči, které oběma manželským párům nadlouho působily noční můry. Stále ještě se zděšením vyprávěla Linda Scarberryová: "jeho oči nás úplně hypnotizovaly. Měl je velké a červené, jako brzdová světla u auta."
Tento popis by mohl - zdůrazňuji, mohl - tvořit spojení mezi mužem - molem a událostí, která se předchozí noci stala v nepříliš vzdáleném Salemu. Přiznejme, že jde o čirou spekulaci, ale není zase tak docela scestná. Té noci viděl muž jménem Newell Partridge na poli dva kulaté, červené svítící objekty - jako obrovské zářící oči. Jeho pes, německý ovčák jménem Bandit, vyrazil směrem k nim. Už ho nikdo nespatřil.
Ačkoli oba manželské páry nevěděli nic o neblahém osudu psa, stejně příliš nestály o bližší seznámení s temnou postavou. Roger šlápl na plynový pedál auta. Kraj TNT zůstal za nimi. Když se rychlostí přes 150 kilometrů za hodinu řítili po dálnici 62, která vede do Point Pleasant, zvolala náhle Rogerova žena zděšeně: "pronásleduje nás!"
Všichni čtyři později přísahali, že ta věc letěla v malé výšce nad nimi. Jeho křídla byla rozepjatá - musela měřit přes tři metry - a neměl vůbec žádné potíže s tím, aby stačil rychle jedoucímu autu. Přitom se jeho perutě kupodivu nepohybovaly.
"Letěl za námi až na hranice města," podává zprávu Roger. "Tam jsem si všiml mrtvého psa."
Kvarteto zachvácené panikou zastavilo teprve u kanceláře šerifa Mason County a přepadlo zástupce Millarda Halsteada se svou hororovou historkou. Ten ty čtyři znal a uvěřil jim. Společně se opět vydali do kraje TNT. Muže - mola nebylo nikde vidět a mrtvý pes byl také pryč, ale vysílačka v policejním voze začala náhle vydávat podivné tóny, srovnatelné s příliš rychle přehrávanou gramofonovou deskou.
Noční letec byl v kraji TNT viděn ještě několikrát. Často více osobami najednou. Tak zpozorovali podivné červené světlo manželé Wamsleyovi, když chtěli spolu s jistou Marcellou Bennettovou, která s sebou měla miminko Tinu, navštívit spřátelenou rodinu Thomasovu. Světlo kroužilo nad krajem TNT. Nic jim přitom nepřišlo na mysl. Zatím ne.
Když dorazili k domu rodiny Thomasovy, který ležel v kraji TNT, chtěl si Raymond Wamsley udělat legraci a zaklepal na okno svých přátel. K tomu už nedošlo.
Paní Bennettová vystoupila jako první, s dvouletou Tinou v náručí, když tu se za autem vynořila hrozivá postava. Šedé cosi, větší než člověk, s příšerně červeně zářícíma očima.
Marcella Bennettová utpěla šok. Malá Tina jí vyklouzla z rukou a ona sama klesla na zem v několikavteřinovém bezvědomí. Jako štváni běsy utíkali Wamsleyovi k domu a za nimi Marcella, která zase přišla k sobě a zvedla dítě. Když pak ta věc štrachala po verandě sem a tam a okny civěla do domu, byli Wamsleyovi, paní Bennettová a tři děti Thomasových uvnitř (rodiče nebyli doma) přímo ochromeni strachem. Raymond Wamsley vyrozuměl policii, ale nezvaný návštěvník na příchod policistů nečekal… Tento zážitek měl pro paní Bennettovou traumatické následky. Po celé měsíce o tom nedokázala mluvit ani se svou rodinou a stala se trvalou pacientkou jednoho psychiatra.
Muž - mol, milovníky comics zvaný též Batman, se v té době ukazoval v oblasti měst Mason, Lincoln, Logan, Kanawah a zneklidňoval
Samozřejmě se to neobešlo bez oficiálních vyjádření. O slovo se přihlásili experti a šířili chlácholivé a uklidňující zprávy. Všechno bylo normální.
Např. dr. Robert Smith z biologické fakulty univerzity v západní Virginii vysvětlil, že jde o vzácný druh jeřába. Svědci, kterým ukázali jeho obrázky, popřeli jakoukoli podobnost s mužem - molem. Roger Scarberry podotkl cynicky: "Rád bych viděl, jak tento jeřáb dohání naše auto."
Také medvědi, sovy, krocani a mnohá jiná zvířata byla nakonec vyloučena za závodu o původcovství zmatku kolem muže - mola. Sám případ naplnil početné pořadače, což zde nechceme napodobovat. Kvantita sama o sobě není přeci žádným důkazem, dokonce ani indicií. Souhrnně se však se značnou jistotou dá konstatovat, že se nemůže jednat ani o masovou hysterii, ani o výskyt nějakého známého zvířecího druhu. Příliš mnoho svědků vypovídá nezávisle na sobě totéž: rudé, hypnotické oči, překvapující letové vlastnosti (jednou ta věc dokonce pronásledovala letadlo), nehybnost perutí během neuvěřitelně rychlého plachtění a mnohé další.
V některých případech, kdy se tento tvor (nebo co to je) objevil, vycházeli z rádií stejně podivné tóny, jaké vydávala vysílačka policejního vozu zástupce Halsteada.
Koncem roku 1967 se bizarní letec začal objevovat stále vzácněji a nakonec se odebral zpátky do neznámých luhů, ze kterých asi pochází.
Je sporné, zda ponurá událost, která se stala u jedné farmy poblíž New Haven v západní Virginii v dubnu 1969, je poslední známkou života muže - mola, nebo zda tuto část USA navštívila nějaká jiná podivnost (možná "dobytčí Jack Rozparovač" ?). Diskuse o tom stále pokračují.
Toho dubnového rána nalezl Ernest Adkins svého jedenácti týdnů starého beagla ležet mrtvého na dvoře. Malý pes nevykazoval žádné stopy zápasu, jen měl v boku velkou díru s potrhanými okraji. Beaglovo srdce leželo vedle něj. Žádné známé zvíře to nemohlo způsobit.
