ŠÁNTÍ DÉVÍ
Při tématu reinkarnace se vždy naskýtá otázka jednoznačných a nevyvratitelných důkazů. Chceme přirozeně vyloučit jakoukoli pochybnost a dospět k nezvratné jistotě, že život prostě nekončí klinickou smrtí a rozpadem fyzické schránky. Následující případ je v současnosti pokládán v celé rozsáhlé reinkarnační literatuře za skutečně klasický.
Indickou dívku jménem Šátní Deví se dodnes zaobíralo tolik vědců, z ních všichni dospěli k jednoznačně pozitivnímu závěru, že i nejtvrdohlavjší kritikové byli nuceni složit zbraně.
V východoasijských náboženských systémech je znovuzrození bezmála všecní záležitosí. Dodatečné filozofické teze jsou z hlediska existence reinkarnace zhola zbytečné. Tato bezprostřední konfrontace s inkarnovanou osobností v Šátní Déví však stála za práci a snahu mnoha odborníků:
,,Podle všech stávajících poznatků, k nimž jsme dospli při zkoumání údajů od Šántí Déví, si v nich dovolujeme spatřovat potvrzení pravé reinkarnace. Regresní vzpomínky tohoto devítiletého děvčete na život před pětadvaceti lety prostě a jednoduše nelze běžnými vědeckými prostředky vysvětli."
Toto kominiké společně a jednomyslně vydali renomovaní profesoři univerzit v Benaresu, Lucknowu a Allahabádu (vše Indie) v roe 1953.
Šántí Déví se narodila 17. ledna 1844 v indickém hlavním městě Dillí. Rodiče se zoufale pokoušli tuto hinduistickou dívku přesvědčit o tom, že se jmenuje Šantí. Když pochopila smysl tohoto slova, rozhodně zavrtěla hlavou. Ne, tohle nemohlo být její jméno" S dokonalou sebejistotou tvrdila svým udiveným rodičům, že se ve skutečnosti jmenuje Annes a je provdána za obchodníka a prodavače látek Ahmeda Lugdita. (Zde se prameny lií: v některých zprávách se dívka jmenuje Dugdie a její muž Kedar Nath. Všechny ostatní údaje jsou však většinou shodné, a proto se přidržuji první azákladní varianty jmen Annes a Ahmed Lugdit) Šántí Déví svým ohromeným rodičům dále vyprávěla, že má syna a e žila ve městě Muttra.
Rodiče zpočátku nevěnovali dívčinu úpěnlivému jišťování žádnou pozornost, natož aby mu přikládali nějakou váhu. Ze všech sil se snažili dceří vštípit zlatou zásadu, že lhát se nesmí. Nikdo neznal žádné město Muttra ani obchodníka jménem Ahmed Lugdit.
Dceři už bylo devět let a neminulo dne, kdy by neprosila o to, aby směla zajet do Muttry. Šántí Déví navíc mluvla dialektem, který nebyl příznačný pro velkoměstské prostředí Dillí. Teprve později bylo zjištěno, že tímto dialektem se hovoří v Muttře. Přitom dívka až do této doby nevyjela za hranice hlavního města.
Rodiče byli stále zoufalejší a radili se s nejrůznějšími lékaři. Šátní Déví byla nakonec představena jednomu bráhmanskému lékaři, jenž měl vyšetřit, zda není šíená. Lékař ji však okamžitě izovoval od rodičů, velmi dlouho s ní rozmouval a kladl jí stále nové a nové otázky. Duševní poruchu, z níž vycházeli rodiče, vyloučil - a zároveň podnítitl další zkoumání osobnosti a životníchokolností záhadné Indky.
Díky spolupráci matrik a registrů obyvatelstva, které se podařilo do celého vyšetřování aktivně zapojit, se záhy podařilo vykázat první konkrétní výsledky. Muttra je středně velká obec, rozkládající se na seer od města Agra. Zde skutečně žil jistý Ahmed Lugdit, jenž tu třicet let působil jako obchodník s látkami. Ověřením uvedených údajů bylo zjištěno, že Lugdit 25. října 1928 ovdověl.
Jeho zesnulá žena se jmenovala Annes a zemela po narození syna na horečku omladnic. Dalším výsledkem tohoto prvního šetření bylo to, že Šátní Déví se dokázala velmi přesně rozpomenout na velmi osobní podrobnosti jak s ohledem na dům, tak i osobnost samého Ahmeda Lugdita. Dokázala profesorm uvést i určité pokrmy, jimž dával jednoznačně přednost. Můžeme v daném případě vůbec ještě uvažovat o náhodě?
Když dívaka prohlásil, že ,,její muž" nosí knírek, má velmi vysoké čelo a na pravé paži jizvu, začali profesoří s experimentem. Na vládní náklady byl do Dillí dopraven Ahmed Lugdit, jeho druhá žena a syn ( z manželství s Annes. Obchodník s látkami byl zařezen do skupiny jiných patnácti mužů. Jakmile se skupinka promíchala, vstoupila do místnosti Šántí Déví.
Pouhé dvě sekundy dívka zírala na skupinu mužů. Pak naprosto jistě přistoupila k Ahmedu Lugditovi a srdečně ho objala. Měla radost, že přišel a vzpomněl si na ni. I Lugdit byl ohromen, protože slovy této dívky k němu slyšitelně promlouval hlas jeho dávno zesnulé ženy . Oba spolu nyní dlouho rozmlouvali o společných zájmech, o nichž mohou vědět jenom lidé, kteří si svéh času byli nesmírně blízcí, milovali se a smrt je znenadání a neúprostě rozdělila.
Šántí Déví znovu promlluvila v dialektu, který je v Muttře naprosto běžný. Ahmed Ludgit nevycházel z údivu. Nanejvýš dojat sevřel devítiletou dívku donáručí, beze zbytku přesvědčen o tom, že jde i reinkarnaci jeho první ženy. Už o tom ani v nejmenším nepochyboval. Mezitím se dostavil i syn Annes a Lugdita. Šátní Déví se o něho dojemně starala chtěla si ho nechat u sebe, a dokonce opustit své rodiče, aby se mohla zase vrátit k Ahmedu Lugditovi a ,,svému" synovi.
Profesoří potom provedli ještě jeden pokus, aby si mohli být naprosto jisti. Za deset dní odjeli společně se Šántí Déví a jejím otcem vlakem do Muttry - tentokrát bez Ahmeda Lugdita. příjezd do cizího města nebyl pro dívku ničím neobvyklým. Procházela se zdela uvolněně a předem vyjmenovávala ulice, náměstí, křivolaké uličky i nejznámější domy. Potom úplně samozřejmě vykročila směrem k ulici, vníž se nacházel obchod a byt Ahmeda Lugdita. Mnohé lidi, které potkala cestou na ulii, zdravila jménem - mimo jiné i Lugditova otce. Všichni žili v Muttře už před pětadvaceti lety.
Jakmile přišl do Lugditova domu, bez sebemenšího váhání vkročila do místnosti, která dříve byla jejím pokojem Do nejmenších podrobností věděla všechno o každém rohu a výklenku. Náhle ve svém bývalém pooji nadzvedla jedno prkno z podlahy a hledala peníze, ktré tam před mnoha lety schovala jako ,,železnou zásobu". Úkryt byl však prázdný. Ahmed, jenž příhlížel této scéně, ohromeně vysvětlil, že přesně na tomto místě našel po manželčině smrti svazek bankovek. Toto nenadálé finanční požehnání tehdy použil pro rozvoj svého obchodu. V této chvíli zmizel u všech přítomných poslední nádech jakýchkoli pochybností.
Dívka nakonec poznala i Annesiny rodiče, kteří dosud žili v Muttře, a srdečně je objela. ,,Jejich" dcera se jim přece jen vrátila.
To všechno jsou fakt, která už nelze prostě popírat. Naskýtá se tu tedy seriózní otázka, jeli možná reinkarnace. Není vlastně taková otázka vzledem k nevýslovně působivým faktům jenom rétorická? Pokud by to všechno byly jenom ,,jasnozřivé vize", použila by Šántí jiná slova:,,V tomto domě bydlí obchodník s látkami. Jsou tam uschované peníze. Vím, že to jsou rodiče Annes Lugditové.
Avšak Šántí Déví všem vyprávěla absolutně jenom to, co sama prožila!
Komentáře
Přehled komentářů
Není. Nebudu zpochybňovat příběh. Variant je stále mnoho jak dítě ví co vědět "nemohlo". Podívejte se jak za posledních 10 let se zmenšily paměťové karty a přitom se kapacitně zvětšily. Asi se mnou budete souhlasit, že příroda je neskutečně dál než my. Informace mohou být všude kolem nás, jen někteří je však budou umět používat. Že si automaticky nepamatujeme minulý život považuji za slabinu víry v reinkarnaci a to přesto, že se k ní spíše kloním.
Je to rétorická otázka?
(Slávek, 23. 7. 2014 9:04)