PŘÍPADŮ KDY MIZÍ LODI A POSÁDKY JE CELÁ ŘADA. ZA KLASICKOU ZÁHADU JE VŠAK POVAŽOVÁNA MARY CELESTE...
Dvojstěžník Mary Celeste vyplul 5. listopadu z New Yorku ve směru Janov a o měsíc později byl nalezen anglickou brigou Dei Gratia, opuštěný posádkou, mezi Azorskými ostrovy a Portugalskem. Diskusi, která dodnes neustala, zahájil zástupce britské admirality v Gibraltaru, F. Solly Flood, který ve své zprávě do Londýna napsal: ,,Neporušenost a dobrý stav lodě, které jsme zjistili při její záchraně, byl tak podivný, že jsem se cítil povinen provést přesná zkoumání"
Obykle nepředstavuje nárok zachránce na opuštěnou loď žádný velký problém, protože takové lodi bývají nalezeny v dezolátním stavu - bez stěžňů, částečně pod vodou atd. S Mary Celeste to bylo jinak. Byla naprosto v pořádku. Náklad se nalézal na palubě nedotřen. I jinak leccos mluvilo pro náhlý, nepřipravený odchod posádky,ale nic nesvědčilo o nějaké katastrofě, která normálně bývá přičinou toho, že loď musí být opuštěna.
V kajutě posádky stály lodní kufry osazenstva. Nenašel se žádný náznak toho, že by si muži balili věci, aby opustili palubu. Spíše se ve velkém spěchu kamsi vrhli, protože na lodi zanechali nejen obsah svých lodních kufrů, ale i gumové holínky, dýmky a mnoho dalšího, co měli rádi nebo co mělo hodnotu či bylo životně důležité. Otevřená lahvička s lékem naznačovala, že uživatel už nebyl schopen ji znovu zazátkovat. Lůžko v kóji, ve které spala manželka kpitána Benjamina Spoonera Briggse se svou dvouletou dcerou Sopií, nebylo ustrané. Taková nedbalost mohla být u ženy z Nové Anglie, s vychováním, jaké Sarah Briggsová měla, omluvena jen zásahem ,,vyšší moci". I všechno ostatní v kajutě naznačovalo neočekávaný, možná nechtěný odchod bez odporu: truhly se šatstvem, košíček s šitím, knihy, harmonium, skříň s nástroji, psací stůl, vše stálo tam, kam to očividně patřilo.
Vyšetřování, které vyvolal pan flood, bylo provedeno velmi důkladně, ba zarputile. Od počátku vzbuzoval podezření fakt, že na palubě zůstal náklad v tehdy enormní hodnotě více než 30 000 dolarů.
Úředníci se pustili do práce s patřičnou nedůvěrou. Nšli mnoho zvláštního, ale žádné důkazy pro pokkus o pojišťovací podvod nebo nějaké machinace za účelem nekalého získání prémie pro zachránce. Na trupu Mary Celeste nebylo zjištěno žádné poškození. Nedošlo k žádné explozi, neřádil zde oheň. Loď byla v daleko lepším stavu, než mnohé z těch, které se plavily po Atlantiku. Tajemné byly pouze dva zářezy táhnoucí se podél lodního trupu. Jakoby vyryté nějakým ostrým nástrojem probíhaly tyto zářezy po obou stranách trupu. Začínaly na přídi ve výšce asi půl metru nad hladinou a táhly se až na záď. Nepředstavovaly ani nejmenší nebezpečí pro plavební schopnost dvojstěžníku a nebyly způsobeny nějakým přirozeným způsobem, jako by byla kolize s jinou lodí nebo s útesem. Flood v tomto nepřirozeném poškození viděl pokus podvodně předstírat srážku se sklaní útesem, ale neprosadil se s tím.
Zakusoval se do té mysteriózní záležitosti stále více. Říkalo se o něm , že je chlubivý a malicherný, přitom ale také svědomitý. To je kombinace vlastností, která už přispěla k odhalení lecjakého podvodu.
Když se svým vyšetřovacím týmem objevil na palubě a na navijáku hnědé skvrny a další nalezl na ostří bohatě cizelovaného italského meče, který ležel pod kapitánovou kójí, zdvojnásobil Flood své úsilí. A svou zarputilost. Na vlastní nákady nechal udělat analýzu skvrn, které pro něj mohly být jen krví, ale pak kupovivu odmítal sdělit výsledek této analýzy britskému guvernérovi nebo komukoli jinému. Ani Horatiovi J. Spraguemu, konzulovi Spojených států na Gibraltaru, se nepodařilo pohnout Flooda k tomu, aby mu předechal jednu kopii analýzy. Sprague však byl neméně houževnatý a nakonec se mu přece podařilo získat opis. Potřeboval na to však čtrnáct let.
Sprague předal tento opis v roce 1887 americkým úřadům. Lékař dr. J. Ratron, který prováděl zkoumání, k této věci řekl:
,,Pomocí špchtle jsem sejmul vrstvu z červenohnědých skvrn, a sice z těch na palubě, na navijáku a na italském meči. Na základě pokusů a zkoumíní (která jsou v následující části podrobně rozvedena) se cítím oprávněn k výroku, že tato substance nemá, podle současného stavu vědy, s krví nic společnýho."
Pravděpodobně pocházela zaschlá tekutina, kterou by Solly Flood a také vyšetřující soudce Sir James Cochrane byli rádi považovali za důkaz zložinu, z jisté nádoby na palubě Mary Celeste. O té podává zprávu první lodník Oliver Deveau z Dei Gratia, který spolu s dvěma muži 5. prosince 1872 jako první vstoupil na vlnami zmítanou Mary Celeste.
Hádanka se nedala rozluštit ani pirátstvím, vzpourou, předpokládaným zápasem mezi zločinnou a řádnou částí posádky či podobnými obvyklými výklady. Ještě tajemnější bylo všechno díky okolnosti, že se loď bez posádky udržela více než pět set mil na svém kursu - navzdory neklidnému moři, bouři a neupevněném kormidelnímu kolu. To vyplynulo z posledního zápisu v lodním deníku.
Tento zápis nepřipouští závěr, že by celá posádka, včetně kapitánovy ženy a její malé dcerušky, bezprostředně poté bez dlouhého váhání opustila loď. Tajemství se tak jen rozšiřuje o jednu další stránku. Kdyby mužstvo po tomto zápisu zůstalo na palubě ještě dostatečně dlouho, aby loď řídilo po celou uvedenou vzdálenost, pak by jeho zmizení beze stopy bylo ještě podivnější. Záhadné průvodní okolnosti nejsou těmito úvahami dotčeny. Nakonec se úřady a Flood museli vzdát.
V březnu 1873 vynesl soudní dvůr rozsudek. V něm vyšetřující úředníci říkají, že nejsou schopni udat příčinu, proč posádka opustila Mary Celeste, nebo nabídnou rekonstrukci událostí na palubě. Bylo to poprvé v jeho hisorii, kdy soudní dvůr v takéto záležitosti nedospěl k jasnému závěr.
Lodi Dei Gratia byla přisouzena prémie, která odpovídala asi pětině hodnoty Mary Celeste i s nákladem. Nešťastná loď se vrátila svému majjiteli Jamesu Winchesterovi, který ji obratem prodal. Už nikdy se nezbavila pověsti lodi duchů. Tak také vešla do dějin mořeplavby.
Za oněch sto let se osud Mary Celeste stal synonymem pro záhadné mizení na mořích...
Capitán Benjamin Briggs 1. důstojník Albert Richardson
Sarah Briggs Sophia Briggs
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj rad bych doporucil zajimavou knizku, Tajemstvi namornich katastrof. Hned prvni kapitola pojednava o Mary celeste. ma ji uz nekolik let a stale ponirad sahnu.
Nesmysl
(Ondra, 25. 11. 2012 11:59)To je samozřejmě nesmysl. Do Středozemního moře se vůbec nedostala. Našli ji někde v Atlantiku mezi Azorskými ostrovy a Portugalskem.
mary celeste
(viera a vlado, 12. 1. 2011 12:36)Ja som čítal že plávala z Charlestonu do Londýna.Bola vraj zachytená v Stredozemnom mori - podľa lodného denníka sa musela pohybovať 52 dní nikým neriadená a preplávať cez Gibraltar. Kto vie?
Stara knizka
(Shras, 4. 1. 2013 21:20)